Chovatelská stanice FCI

Z JABKENICKÝCH DOUBKŮ

Zdeněk a Eva Dvořákovi, 294 45 Jabkenice 167

tel: 602 969 133, 606 612 485   e-mail: dvoreva@seznam.cz   www.doubka.cz   

Plemena (Tierrassen)

Knírač malý černostříbřitý (Zwergschnauzer schwarz-silber)
Ruský černý teriér (Russische schwazer Terrier)
Mainská mývalí kočka (Maine-coon Katze)

O nás (über uns)

Začátky (Start)
Naše zvířata (Unsere Tiere)
Aktuality (Neue)
Odchovy (Nachzucht)
Štěňata (Welpen)
Fotoalbum (Photos)
Kontakt
Odkazy (Links)

 

 

CASPER MONTY CAT Memory of Trees (Casper, Caspi, Caspin, Kryštof)

KASTRÁT

Plemeno: mainská mývalí kočka

Barva: modrá stříbřitá tygrovaná s bílou

Datum narození: 17.4.2006 († 5.9.2011)

(rodokmen)

otec: NATHAN Ekbatana, CZ; matka: BELLA DONNA Maria Leone, CZ

                     

Vzhledem k tomu, že pořízení kočky do naší domácnosti bylo motivováno především snahou dokázat, že při správném výběru a důslednou výchovou zvířat je možné společné soužití jinak odvěkých nepřátel, vybírali jsme pečlivě. Naším snem byl obrovský majestátní kocour, který bude s naprostým klidem ležet kdekoli v domě a s přehledem přehlížet hemžení různě velkých psích spolubydlících. Představa, že by si oba zvířecí druhy spolu bezproblémově hrály, měly společné pelechy a dokonce spolu i žraly, byla sice jasná, ale dost nereálná. Přesto jsme to chtěli zkusit. A tak začalo hledání. Ve výběru kočičího plemene byl jasný favorit - mainská mývalí kočka. Nejenom že je to překrásné mohutné plemeno, ale zároveň "prý" ve své povaze i přesně vyhovující našim požadavkům. Barevných kombinací je nepřeberné množství, mezi stovkami obrázků jsme vždy skončili u nějakého s bílou kombinací. Na internetu jsme narazili na spoustu chovatelů těchto krásných koček, ale my jsme hledali někoho, kdo dal své srdce nejen kočičím krasavcům, ale i psím kamarádům. A našli jsme! Chovatelská stanice "Memory of trees" paní Ivany Jandové z Mostu nám na první pohled padla do oka. Jsou to super vytvořené stránky, které vypovídají nejen o chovu , ale také o vztahu chovatele ke svým zvířatům. Navíc byla k mání i koťata. Zkusili jsme zavolat a bylo vše jasné. Nejenom, že jsme si s paní Jandovou porozuměli, ale koťata vyrůstala v bytě se dvěma psy a ostatními kočkami. Navíc oba rodiče koťat měli váhu přes deset kilogramů, byl tedy i předpoklad mohutného vzrůstu. Takže bylo rozhodnuto. Po patřičných instrukcích a pořízení všeho potřebného jsme vyrazili pro kocourka Caspera. Vše klaplo a my jsme si přivezli domů modrobílé střapaté nohaté stvoření, které i když mělo do majestátního kocoura hodně daleko, přesto dávalo jasně najevo, že ho "skoro" nic moc nerozhodí a rozhodně že nebude před nikým utíkat. A tak se začala formovat naše trochu různorodá smečka. Protože klasické zavolání na kočku čičiči dělá z našich psů venku nekompromisní lovce, učili jsme Caspera přivolat na zamlaskání a psům jsme dávali jasně najevo, že vůbec nejde o kočku, ale že jsme si holt přivezli nějaké nepovedené štěně. Patřičně ho první dny oslintávali a oždibovali a protože nikam neutíkal (a to u kočky přece není možné), tak usoudili, že je to asi opravdu nějaký psí nepovedenec. A protože Casperova drzost a suverenita neznala mezí, dnes po téměř dvou letech máme doma přesně to, co jsme si vysnili. Téměř desetikilového nádherného pohodového kocoura, který se plně zařadil do psí smečky, hraje si se svými psími kamarády, válí spolu sudy, spí v jednom pelechu a žerou si navzájem žrádlo. Dokonce spolu chodí i na zahradu. Casper je totiž dost těžký a neumí a snad ani nechce přelézt plot a tak je dle svého přání kdykoli na zahradě, kde se honí a  hraje si s  ostatními, čeká až přijdou psi z procházky, číhá na myšky a ptáky (občas dokonce i něco uloví) a ze stromu a střechy u udírny bedlivě sleduje okolí. Když pak kdykoli otevřeme dveře, zavoláme a zarachtáme kočičí "kapsičkou", přiřítí se domů modrobílý hladovec, spořádá svůj podíl a pak si k nám lehne na křeslo nebo se přijde mazlit a je naprosto v pohodě. Myslím, že je opravdu šťastný. A my také, protože máme přesně to, co jsme si představovali.

  

 

V září roku 2011 šel náš mainský mývalí kocour na svou pravidelnou procházku a už se nikdy nevrátil. Hledali jsme dlouho, ale marně. Jsme přesvědčeni o tom, že se o něj postarala nějaká "zlá lidská ruka". Snad je mu tam, kde teď je, dobře. Moc jsme ho milovali.

 

zpět

Poslední aktualizace:

1.1.2017

 

Zpracoval: dvoreva