Chovatelská stanice FCI

Z JABKENICKÝCH DOUBKŮ

Zdeněk a Eva Dvořákovi, 294 45 Jabkenice 167

tel: 602 969 133, 606 612 485   e-mail: dvoreva@seznam.cz   www.doubka.cz

Plemena (Tierrassen)

Knírač malý černostříbřitý (Zwergschnauzer schwarz-silber)
Ruský černý teriér (Russische schwazer Terrier)
Mainská mývalí kočka (Maine-coon Katze)

O nás (über uns)

Začátky (Start)
Naše zvířata (Unsere Tiere)
Aktuality (Neue)
Odchovy (Nachzucht)
Štěňata (Welpen)
Fotoalbum (Photos)
Kontakt
Odkazy (Links)

 

 

Knírač malý

Historie chovu

Historie čistokrevného plemena knírač není příliš dlouhá, ale jeho předchůdce je známý již od mladší doby kamenné jako pes bažinný nebo pes rašelinný. Bernský zoolog z přelomu 19. a 20. století T. Studer tvrdil, že z těchto předků se vyvinuli všichni teriéři, knírači, pinčové i špicové.

Přesně ale o vzniku čistokrevného knírače nevíme mnoho. Snad jen to, že v minulosti se psi, kteří se dnešním kníračům podobali, chovali ve stájích jako lovci krys a hlídači koní. Odpovídaly tomu jejich vrozené vlastnosti - záliba v lovu, ostražitost, útočnost, ostrost a nezávislost, díky kterým byli oblíbeni a rozšířeni hlavně v jižním Německu. Formani a štolbové se o ně příliš nestarali, ale tito pinčové si vždy byli schopni obstarat potravu i přístřeší na noc. Jejich den byl náročný - brzy ráno vyjel pán na cestu a pes s ním. V době poledního odpočinku držel pes stráž a večer se opět vrátil k hlídání stájí. Musel být vytrvalý, otužilý, energický, nesmlouvavý vůči cizím a mít smysl pro obranu majetku svého pána. S těmito vlastnostmi už nezáleželo na barvě a druhu srsti, ani na velikosti psa. Byl to dobrý a spolehlivý hlídač, což bylo nejdůležitější.

Z těchto stájových pinčů začali chovatelé v roce 1878 vytvářet plemeno. Vznikl knírač, trpasličí knírač a pinč. Prvními vystavovanými zástupkyněmi tohoto druhu byly fenky Betti a Anni v roce 1879. A roku 1880 se už ustavují znaky, které by mělo mít čistokrevné plemeno. U kníračů je to například přednost ocelově šedé nebo stříbrošedé barvy srsti před šedožlutou a rezavě žlutou a přednost zvířat s vousem a obočím. Tehdejší vystavý byly opravdu pestré. Byli tam psi různých barev, různých druhů srsti od ježaté, kudrnaté přes dlouhou a hedvábnou až po hrubou a krátkou, různých tvarů hlavy, různých hmotností a mohutností. Pak nastal výběr chovných psů a po letech výběrového chovu vznikl dnešní knírač.

Velký a malý knírač nemají původně mnoho společného. Společné ale mají to, že jim dal vznik střední knírač. Zkřížením menších jedinců středního knírače a malého stájového hrubosrstého pinče vznikl dnešní malý knírač a křížením větších středních kníračů a tažných a hlídacích psů z Horního Bavorska zase knírač velký, zvaný mnichovský knírač. Velcí se však dále zušlechťovali křížením s černými německými dogami a velkými pudly a pak zase s většími středními knírači, aby nezanikly rysy knírače, až v roce 1925 bylo křížení zakázáno.

 

FCI standard č. 183

Původ: Německo

Datum publikace a platnosti: 6.3. 2007

Použití: domácí a společenský pes.

Klasifikace FCI: skupina 2, pinčové a knírači, molosové, švýcarský salašnický pes a jiná plemena
sekce 1, pinčové a knírači - bez pracovní zkoušky

Historický přehled:  Na přelomu století započal malý knírač svoji cestu z prostoru Frankfurtu nad Mohanem, tehdy ještě nazývaný "hrubosrstý malý pinč". Nebylo lehkou úlohou vytvořit z různých forem, velikostí a typů a směsí tvrdých, měkkých a jemných struktur srstí malého psa, který by plně odpovídal exteriéru a povahovým kvalitám jeho většího bratra, středního knírače.

Celkový vzhled: Malý, silný, spíše podsaditý než štíhlý, drsnosrstý, elegantní zmenšený dokonalý obraz knírače, bez nedostatků provázejících trpasličí vzhled.

Důležité proporce:Kvadratická stavba těla, přičemž kohoutková výška odpovídá zhruba délce trupu. Celková délka hlavy (od špičky nosu k týlnímu hrbolu) odpovídá polovině délky hřbetu (kohoutek až nasazení ocasu).

Chování / Charakter (Povaha): Jeho povahové rysy odpovídají povahovým rysům knírače a jsou charakteristické temperamentem a chováním malého psa. Chytrost, neohroženost, vytrvalost a ostražitost jsou vlastnosti, které z malého knírače činí příjemného domácího psa a současně také hlídacího a společenského psa, kterého lze bez problémů chovat i v malém bytě.

Hlava

Mozkovna: Lebka silná a protažená, bez silně vystupujícího týlního hrbolu.  Hlava by měla odpovídat celkové mohutnosti psa. Čelo je ploché a probíhá bez vrásek a rovnoběžně se hřbetem nosu.

Stop: vzhledem k obočí se zdá být výrazně vyjádřen.

Lebka obličejové části:

Nosní houba: nosní houba je dobře vyvinutá a vždy černá.

Tlama: končí tupým klínem. Hřbet nosu je rovný.

Pysky: černé, pevně a hladce přiléhající k čelistem, uzavřený koutek tlamy.

Čelisti / zuby: silná horní i dolní čelist. Úplný chrup (42 zubů podle zubního vzorce) s nůžkovým skusem je silně vyvinutý, s dobrým zámkem, čistě bílý. Žvýkací svaly jsou silně vyvinuté, ale pravoúhlý tvar hlavy (s vousem) nesmí narušovat příliš silně vyvinuté líce.

Oči: středně velké, oválné, směřující dopředu, tmavé, s živým výrazem; oční víčka dobře přiléhající.

Uši: překlopené uši, ve tvaru V, vysoko nasazené, stejnoměrně nesené, vnitřní okraje uší přiléhají k lícím, jsou otočeny směrem dopředu ke spánkům, přičemž rovnoběžný ohyb nesmí přesahovat přes temeno hlavy.

Krk: Svalnatá šíje je ušlechtile klenutá. Krk harmonicky přechází v kohoutek. V nasazení silný, jinak štíhlý, ušlechtile klenutý a odpovídající celkové mohutnosti psa. Kůže na hrdle těsně a bez záhybů přiléhá.

Trup:

Horní linie z profilu: vychází z kohoutku, směrem dozadu lehce klesá.

Kohoutek: tvoří nejvyšší bod horní linie.

Hřbet: silný, krátký a pevný.

Bedra: krátká, silná a hluboká. Vzdálenost od posledního žeberního oblouku ke kyčli je krátká, aby pes byl kompaktní.

Záď: probíhá s lehkým zaoblením, nepozorovaně přechází v nasazení ocasu.

Hruď: středně široká, oválného průřezu, dosahující až k loktům. Předhrudí je výrazně vyvinuté díky špičce hrudní kosti.

Dolní linie z profilu a břicho: slabiny nejsou nadměrně vtažené, s dolní stranou hrudního koše tvoří elegantně prohnutou linii. 

Ocas: ponechán přirozeně, žádoucí je šavlovité nebo srpovité nesení ocasu.

Končetiny:

Hrudní končetiny: všeobecně při pohledu zepředu jsou hrudní končetiny robustní, rovné a nejsou postaveny příliš úzce. Předloktí jsou při pohledu ze strany postavena rovně.

Plece: lopatka pevně přiléhá ke hrudníku, po obou stranách hřebene lopatky dobře osvalená a nahoře přesahuje trnové výběžky hrudní páteře. Uložené pokud možno šikmo a dobře dozadu skloněné, úhel k vodorovné linii tvoří zhruba 50°.

Nadloktí: dobře přiléhá k trupu, je silní a svalnaté, svírá úhel s lopatkou zhruba 95° až 105°.

Loket: dobře přiléhající, není vytočen ven, ani vtočen dovnitř.

Předloktí: při pohledu ze všech stran dokonale rovné, silně vyvinuté a dobře osvalené.

Zápěstí: silné, stabilní, jen nepodstatně se odklánějící od struktury předloktí.

Přední nadprstí: při pohledu zepředu svislé, při pohledu ze strany lehce šikmo postavené, silné a lehce pružící.

Tlapy hrudních končetin: krátké a kulaté, prsty těsně sevřené a dobře klenuté (kočičí tlapky), s tmavými, krátkými drápy a hrubými polštářky tlap.

Pánevní končetiny: všeobecně při pohledu ze strany jsou šikmo postavené, při pohledu zezadu jsou rovnoběžné, nejsou postaveny příliš úzce.

Stehna: středně dlouhá, široká a silně osvalená.

Kolena: nejsou vtočená dovnitř ani vytočená ven.

Lýtka: dlouhá a silná, šlachovitá, přecházející v silné hlezno.

Hlezno: výrazné zaúhlení, silné, stabilní, není vtočeno dovnitř ani vytočeno ven.

Zadní nadprstí (nárt): krátké a kolmo k zemi postavené.

Tlapy pánevních končetin: Prsty krátké, klenuté a těsně sevřené; drápy krátké a černé.

Chody: pružné, elegantní, obratné, volné a prostorné. Hrudní končetiny kmitají co nejdále dopředu, pánevní končetina dosahuje daleko a pruží a poskytuje potřebnou sílu impulzu (posun). Hrudní končetina na jedné straně a pánevní končetina na druhé straně se pohybují dopředu současně. Hřbet, vazy a klouby jsou pevné.

Kůže: na celém těle těsně přiléhá.

Osrstění:

Srst: Srst by měla být drátovitá, tvrdá a hustá. Skládá se z husté podsady a krycí srsti, která nesmí být nikdy příliš krátká, je tvrdá a dobře přiléhá k tělu. Krycí srst je drsná, dostatečně dlouhá, aby bylo možné zkontrolovat její texturu, není rozježená ani zvlněná. Srst na končetinách má sklony být poněkud měkčí. Na čele a na uších je srst krátká. Typickým znakem plemene je vous, který se tvoří na tlamě a není příliš jemný, a dále huňaté obočí, které lehce zastírá oči.

Barva: čistě černá s černou podsadou; pepř a sůl; černo-stříbrná; čistě bílá s bílou podsadou.

U psů se zbarvením pepř a sůl je chovatelským cílem střední odstín se stejnoměrně rozloženým, dobře pigmentovaným pepřením a šedou podsadou. Přípustné jsou barevné odstíny od tmavě ocelově šedé až po stříbřitě šedou. Všechny barevné odstíny musí vykazovat tmavou masku, která podtrhuje výraz a musí harmonicky ladit s příslušným barevným rázem. Výrazné bílé znaky na hlavě, na hrudi a na končetinách jsou nežádoucí.

U černo-stříbrné barvy je chovatelským cílem černá krycí srst s černou podsadou; bílé odznaky nad očima, na lících, na vousech, na hrdle, na přední straně hrudi dva dělené trojúhelníky, na nadprstí hrudních končetin, na tlapách, na vnitřní straně pánevních končetin a kolem řitního otvoru. Čelo, šíje a vnější strana uší by měly být - stejně jako krycí srst - černé.

Velikost a hmotnost:

Kohoutková výška: Psi a feny mezi 30 a 35 cm.

Hmotnost: Psi a feny zhruba 4 až 8 kg.

Vady: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.

Zejména - těžká nebo kulatá mozkovna, vrásky na čele, krátká, špičatá nebo úzká tlama, klešťový skus, silně vystupující líce nebo lícní kosti, světlé, příliš velké nebo kulaté oči, nízko nasazený nebo příliš dlouhý ocas, rozdílně nesené uši, volná kůže na hrdle, lalok, štíhlá šíje, příliš dlouhý, klenutý nebo měkký hřbet, kapří hřbet, spadající záď, nasazení ocasu skloněné k hlavě, dlouhé tlapy, mimochod, příliš krátká, dlouhá, měkká, zvlněná, střapatá nebo hedvábná srst, hnědá podsada, u psů se zbarvením pepř a sůl: úhoří pruh nebo černé sedlo, u černo-stříbrných psů nedostatečně čistě od sebe oddělené trojúhelníky na hrudi, nadměrná nebo nedostatečná výška až o 1 cm.

 Těžké vady: Těžkopádná nebo příliš lehká, nízká nebo vysokonohá stavba těla, pohlavní výraz druhého pohlaví (například fena se samčím výrazem), ven vytočené lokty, strmé zaúhlení nebo sudovitý postoj pánevních končetin, příliš dlouhé lýtko, dovnitř vtočená hlezna, příliš krátké zadní nadprstí, bílá nebo skvrnitá srst u barevných rázů černá a pepř a sůl, skvrnitá srst u barevných rázů černo-stříbrná a bílá, nadměrná nebo nedostatečná velikost o více než 1 cm a méně než 2 cm.

Vylučující vady: Plaché, agresivní, zlomyslné, přehnaně nedůvěřivé, nervózní chování, malformace libovolného druhu, nedostatečný typ, vady chrupu jako předkus, podkus, zkřížený skus, hrubé vady v jednotlivých oblastech – například vady stavby těla, vady osrstění a vady barev, nadměrná nebo nedostatečná výška o více než 2 cm.

Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni. 

Pozn.: psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se v šourku.




zpět

Poslední aktualizace:

1.1.2017

 

Zpracoval: dvoreva