Mohutní obři
Mainské mývalí kočky jsou i přes svou velkou mohutnost milé
a přítulné, přirozené, dobrosrdečné a jednoduše
krásné. Jsou velmi klidné a vyrovnané, společenské a
hravost si zachovávají do vysokého věku. Mají mnoho
způsobů komunikace. Nejpřirozenějším z nich je
předení. Slouží k vyjádření pohody, pocitu
bezpečnosti, přátelství, sounáležitosti ke smečce,
intimního kontaktu s koťaty. Tento projev něžného
vztahu kočky a člověka je pro majitele uklidňující i
povzbuzující. Všechny mainské, i mohutní kocouři,
jsou něžné, překvapivě tiše mňoukají, spí
v neuvěřitelných polohách, rády si hrají. Jako matky
jsou bezproblémové, pečlivé a starostlivé. Milují
kontakt se svými majiteli i s ostatními zvířaty.
Pevné přátelství s lidmi a radost z mazlení je
předurčuje k pojmenování "pes mezi kočkami". Ochotně
"pomáhají" s kdejakou prací, vybalují tašky
s nákupem, asistují při rozbalování dárků, pomáhají
"uklízet" nejen psací potřeby či klubíčka ... Velkým
a aktivním rodinám s dětmi jsou schopny dělat
perfektní společnost. Svoje majitele milují a pokud
mají náladu, rády mu vyznávají lásku. Něžným
hlazením packou, vášnivým otíráním hlavou, jemným
kousáním do nosu nebo spokojeným předením na klíně.
Dokáží vycítit náladu, oddaně se stávají
utěšovatelkami i zpovědnicemi. Není divu, že jsou
tak obdivované na celém světě. Nebylo tomu však
vždy.
Prehistorie
plemene
I do seriozních knih si mohou najít cestu lidová
slovesnost a báchorky. V Book of the Cat Frances
Simpsonové z roku 1903 se objevila myšlenka, že
velká polodlouhosrstá kočka amerického severu je
potomkem medvídka mývala. Tato legenda, biologicky
pochopitelně nesmyslná, byla založena na podobnosti
huňatého ocasu a společné náklonnosti k vodě (Racoon
= mýval).
Romantická legenda hovoří o námořním kapitánovi
Samueli Cloughovi, který měl být nápomocen při útěku
Marie Antoinetty. Přípravná plavba do Nového světa
přepravila přes oceán nejen množství osobních potřeb
královny, ale též i její vzácné polodlouhosrsté
kočky. Následný útěk se nezdařil. Marie Antoinetta
skončila na popravišti a její kočky v Americe a
nezbylo jim nic jiného, než se na nové prostředí
zadaptovat. Krása a ušlechtilost mainských mývalích
koček by si zajisté zasloužila tak vznešený původ.
A kde je pravda? Snad se polodlouhosrsté kočky na
severoamerický kontinent dostaly již s Vikingy, nebo
to bylo později s námořními výpravami při osilování
Ameriky? Z dochovaných pramenů víme, že tyto kočky
byly nepochybně od doby založení novoanglických
států na severovýchodě USA a Kanady nejobvyklejšími
domácími kočkami. Jejich genetická výbava a drsné
podnebí způsobily, že se hustá a dlouhá srst udržela
a dále vyvinula. Tvrdé podmínky přirozeného výběru
přežili jen ti nejsilnější a nejodolnější jedinci.
Tyto pracovní farmářské kočky se postupně staly
symbolem síly, krásy a sebevědomí.