Chovatelská stanice FCI

Z JABKENICKÝCH DOUBKŮ

Zdeněk a Eva Dvořákovi, 294 45 Jabkenice 167

tel: 602 969 133, 606 612 485   e-mail: dvoreva@seznam.cz   www.doubka.cz   

Plemena (Tierrassen)

Knírač malý černostříbřitý (Zwergschnauzer schwarz-silber)
Ruský černý teriér (Russische schwazer Terrier)
Mainská mývalí kočka (Maine-coon Katze)

O nás (über uns)

Začátky (Start)
Naše zvířata (Unsere Tiere)
Aktuality (Neue)
Odchovy (Nachzucht)
Štěňata (Welpen)
Fotoalbum (Photos)
Kontakt
Odkazy (Links)

 

 

Naše soužití s pejsky začalo v roce 1996, kdy jsme si do panelákového bytu přivezli ze Semil malou černostříbřitou kníračku. Vybrala si nás sama, protože když jsme se na štěňátka jeli podívat, všechna si nerušeně hrála, jen ta jedna přišla ke dveřím a koukala, kdo to přišel. Pak už se od nás nehnula. A tak jsme získali prvního knírače - Belinku z Majklovy zahrady. Dostala okamžitě jméno Ketty, protože to byl od malička rarášek a jméno Belinka k ní vůbec nesedělo. Jak dny a týdny plynuly, zjistili jsme od mnoha hodných a zapálených kníračkářů, co obnáší vystavování a chov. Absolvovali jsme tedy pár výstav, Ketty dostala výbornou, následoval svod a bonitace a zaregistrování chovatelské stanice. Pak očekávání prvních štěňátek. Při porodu jsme se coby nezkušení chovatelé, bohužel, spolehli na pohotovost na nejmenované veterinární klinice, kde nezkušená mladá paní doktorka protrhla vaky dvěma štěňatům, následoval pozdě císařský řez a ze štěňat se zachránila pouze jedna fenečka. Ketty se rychle zotavila a její malá Agátka už zůstala s námi. Po konzultaci s poradkyní chovu i veterinářem Ketty čekala po půl roce opět štěňata - aby se narušily případné srůsty po operaci. To už jsme byli na telefonu jak s lékařem, tak s poradkyní chovu, která okamžitě k porodu přijela. Narodilo se první štěně a pak nic........Po probdělé noci jsme hned ráno jeli ke svému veterináři, následoval další císařský řez a ,bohužel, se zjistilo, že při prvním porodu byla děloha prošita tak, že při dalším těhotenství tam plody uvízly a nemohly ven. Tím tedy skončila chovnost naší malé Ketty. Jediné narozené štěňátko byl psí kluk, dostal jméno Bak, a i když k nám přijel zájemce na štěně a nabízel nám v té době neskutečných 30 000,-, Bak zůstal u nás doma. A byli tři. Ketty může být právem hrdá na své potomky, oba získali mnoho výborných ocenění a titulů šampionů a oba mají plno dalších potomků. No a jak čas plynul, byt nám a hlavně psům začínal být těsný a stále víc nás to táhlo blíž k přírodě. A tak jme se pustili do stavby rodinného domu. Agátka mezitím odchovala čtyři vrhy, Bakovi vděčí za potomky mnoho kníračích slečen a my jsme si po přestěhování do domu s velkou zahradou mohli dovolit nechat další psí slečnu. Z posledního vrhu jsme si nechali malou Flér. A protože jsme u lesa téměř na kraji vesnice, potřebovali jsme i něco většího na hlídání. Jednoznačně vyhrálo plemeno černý teriér - je dost podobné knírači a má naprosto skvělou povahu. Přibyla tedy velká slečna Lady, která naprosto zapadla do smečky a aby toho nebylo málo, tak jsme si pořídili ještě nádherného a obrovského mainského mývalího kocoura - to abychom všem škarohlídům ukázali, že pes a kočka dokážou být nejlepší kamarádi. No a teď máme celkem pět psích kamarádů a jednoho fantastického kocouřího pohodáře a těšíme se, co přinesou dny příští.

Nyní  je rok 2012 a my máme stále všechny naše milované "stařečky" knírače. Kettynce bude letos úctyhodných 16 let, Agátce a Bakovi 13 let. I nejmladší Flérka je už zralá dáma, je jí 7 let. A k těmto starouškům přibyli čtyři ruští černí teriéři. Mamka Lady měla v prvním vrhu 15 štěňat a dva kluky - Abara a Arta jsme si cíleně nechali doma. Abychom měli každý svého :-). Pro všechny ostatní se nám podařilo najít opravdu skvělé majitele. U druhého vrhu jsme opakovali spojení a narodilo se 8 malých čertíků. I u nich jsme měli "šťastnou ruku" při výběru nových páníčků. No a jedna ze štěňat - Barunka - dovršila počet našich čertů doma. Téměř se všemi novými majiteli jsme stále v kontaktu, nejdále máme Bess ve Finsku, Alma je v Německu, není nikdo kdo by litoval, že si pořídil ruského černého teriéra a to nás nesmírně těší. Mnozí z nich mají i výborné výstavní úspěchy.

Smutnou zprávou je to, že v září loňského roku šel náš mainský mývalí kocour na svou pravidelnou procházku a už se nikdy nevrátil. Hledali jsme dlouho, ale marně. Jsme přesvědčeni o tom, že se o něj postarala nějaká "zlá lidská ruka". Snad je mu tam, kde teď je, dobře. Moc jsme ho milovali. A snad abychom nebyli tak smutní, tak nám přibyl nejdříve jeden nalezenec - černý kocourek, který přišel v mrazech úplně malinký a dostal jméno Čertík, no a o půl roku později druhý, asi čtyřměsíční kocourek se potuloval v mladoboleslavském závodě Škoda v motorárně a tak skončil také u nás. I ten je celý černý, ale odspoda má krásné světlé žíhání. No a když první je Čertík, tak ten druhý dostal jméno Bertík. :-). Zvířátek je u nás celkem deset a všichni tvoří spokojenou smečku. A to je náš hlavní cíl.

 

zpět

Poslední aktualizace:

1.1.2017

 

Zpracoval: dvoreva